Přání máme celý život. Jen o nich moc nemluvíme.

Dvacetiletý sní o tom, co ještě nestihlo selhat.

Padesátiletý o tom, co kdysi odložil a nikdy nevzal zpět.

Ale přání samotné — ta touha po něčem, co ještě není — je u obou stejně skutečná. Jen jinak pojmenovaná. Jinak schovaná.

A jedno, co slýcháme opakovaně: přání šedesátiletého nejsou menší. Jsou jen jinak omluvená.

Potkáte lidi, kterým je dvacet, čtyřicet i šedesát. Každý něco chce. Každý se za něco stydí. To je překvapivě dost, abyste si měli co říct.

Tenhle podvečer je o přáních, která přežila. Tady nejde o rady. Přijďte říct pravdu — aspoň jednou, aspoň jednomu člověku.

Struktura setkání 16:00–19:00

• 16:00–16:20 — Příchod, první kontakt, první věty, první tváře. Volný networking.

• 16:20–16:35 — Krátká uvedení do tématu - Co víme o přáních, studu a o tom, proč si dospělí přestávají přát. 

• 16:35–17:15 — Strukturovaný networking ve dvojicích Každý dostane jednu otázku. Odpoví — a pak poslouchá. Žádné vizitky, žádný small talk. Jen jedna věc říct nahlas někomu, kdo to slyší poprvé.

• 17:15–18:15 — Skupinová diskuse Moderovaná, otevřená. Co se opakuje napříč generacemi? Kde, kdy a proč je stud nejsilnější? Co nám přání říká o nás, o hodnotách, o tom, co si nepřiznáváme?

• 18:15–18:30 — Moje "tajné" přání Každý napíše jedno přání. Anonymně. Přečte se nahlas.

• Pak Závěr a volný prostor - 18:30–19:00 — Volný networking - necháme to doznít, nebo pokračujeme v rozhovorech, které nestihly skončit.